Dnes mi volala paní z banky. Už po několikáté. Svou situaci jsem probírala s její kolegy už víc než rok.
Kdysi jsme si s mým tehdejším manželem vzali hypotéku. Dvě hypotéky. A tady jsem udělala svou první chybu: souhlasila jsem se společným bezpodílovým jměním. Dnes bych souhlasila jenom s možností rozdělení majetku na procenta, aby v tom vždy a napořád bylo jasno. Mých je 50% a tvých také.
Po letech se situace změnila, ze vztahu jsem potřebovala utéct a jak se v mnoha případech stává zvykem, manžel se zasekl na egu a spustila se série situací a všechno placení zůstalo na mně. Dodnes tvrdí, že nerozumí proč jsem naše společné hypotéky nesplácela, když on byl například v Rusku, kde si našel novou partnerku, nebo když cestoval po světě, v Americe navštěvoval bordel, utrácel peníze, které potřebovaly jeho děti na školné, na boty, na zubaře a další potřebnou režii kolem starostlivosti o děti.
Soudem mu bylo určeno platit na děti výživné, co nikdy neplnil. Podle jeho názoru se mám sama starat o naše tři malé děti, platit hypotéky a když mi násilím bral naše společné auto, také říkal, že máme s dětmi jezdit vlaky a MHD. On sám prý potřebuje auto víc než my čtyři.
Vrátím se k rozhovoru s paní z banky. Nakolik nebylo v mých silách i nadále platit obě hypo jako samoživitelka s dvěma pracemi, požádala jsem banku o odklad splátek. Ke všem úkonem v bance jsem vždy potřebovala i jeho podpis, tento krok nevyšel a nebyl ani výhodný, i nadále bychom museli platit úroky a to byla také vysoká suma. A tak jsem začala uvažovat směrem prodat dům a vyplatit obě hypotéky, zbavit se dluhů a peníze, které by zbyli, bychom si my dva rozdělili. Tady jsem narazila na jeho paličatou povahu – jednou řekl ne, jednou ano, nikdy ale nezačal skutečně spolupracovat. Nakolik se hypotéky nespláceli delší dobu, dnes banka přistoupila ke kroku předčasného vyplacení obou hypoték.
Nejdřív bývalý manžel nechtěl spolupracovat a nechal splácení na mně. Později byl odsouzen za fyzické napadení v Anglii, kde byl téměř rok – i tehdy jsem zkoušela získat jeho podpis, abych měla plnou moc v nakládání s našim majetkem a mohla prodat dům a vyplatit dluhy. Pomoct nám oběma. Neúspěšně. Dnes je předčasně přepuštěn, v našem domě bydlí, odmítá dům prodat i jakkoliv spolupracovat. I když nezbývá jiná možnost. Refinancování nepřichází v úvahu, nakolik má i další dluhy a jsou to miliony. Na krku má exekutora a trestní stíhaní za neplacení alimentů, nemá práci. Pozor, banka vzala v úvahu jako jeho snahu argument, že se snaží získat refinancování, proto teď banka čeká na jeho spolupráci.
Na jeho spolupráci? Vždyť doteď nijak nespolupracoval a vše jen sabotoval.
Paní z banky mi zcela vážně do telefonu řekla, ať si zkusím představit, jaké by to bylo pro mě, kdybych se snažila najít způsob refinancováním, a druhá strana (to jako já) by to jen tak chtěla prodat.
Jen tak chtěla prodat?!
Ano, asi bych si měla vstoupit do svědomí a mít s bývalým manželem soucit…
